Balneoterapie - neboli vodoléčba, jak sám název napovídá, je lázeňská léčebná metoda, při které využíváme ke svým účelům léčivé přírodní zdroje. Těmi je například rašelina (rašelinová koupel), vířivá, perličková nebo uhličitá koupel. Používá se také minerální voda v nejrůznějších formách. Oblíbené jsou bylinné nebo Kleopatřiny koupele.
S balneoterapií se často setkáme také v podobě rašelinových, slatinných koupelí nebo zábalů. Hojně je využívají jak lázně, tak wellness zařízení, jako jsou třeba luxusní hotely. Speciálně rozmělněná rašelina obsahuje velké množství organických látek, které mají pozitivní vlastnosti. Rašelina a peloidy mají schopnost držet vysokou teplotu pro dlouhou dobu, během procedury tedy pozvolně dochází k postupnému prohřívání organismu, prokrvení tkání a uvolňování svalů.
Teplo tak působí analgeticky a dochází ke zmírnění bolestí. Rašelina i slatina jsou proto doporučovány při onemocnění pohybového aparátu, ale i při kožních či gynekologických potížích. K procedurám se používají v podobě umletého jemného prášku zbaveného příměsí, který se smíchává s malým množstvím vody v případě zábalů, s větším potom v případě koupelí. Peloidy obecně jsou známy svou schopností udržet vysokou teplotu po dlouhou dobu, během procedury tedy dochází k postupnému a pozvolnému prohřívání organismu, prokrvení tkání, uvolňování svalového napětí a zmírnění bolesti. Rašelina i slatina jsou proto doporučovány zejména při onemocnění pohybového aparátu, ale pomáhají rovněž při kožních či gynekologických potížích.
Mezi balneoterapeutické procedury patří rovněž minerální koupele, například sirné, uhličité, hořečnaté a další. Během absolvování těchto koupelí dochází ke vstřebávání dané minerální látky pokožkou do organismu, kde poté vyvolává odpovídající reakce. Spojení vysoké teploty vody, přibližně 37°C, a léčivé minerální látky se využívá například při léčbě revmatických onemocnění, kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění nervové soustavy, koupele dále pomáhají při kožních a gynekologických potížích či poruchách štítné žlázy.
Dalšími typy balneo léčby jsou také vířivé a perličkové koupele. Obě tyto procedury je možno aplikovat celotělové i pouze pro horní či dolní končetiny. Při perličkové i vířivé koupeli dochází k výraznému prokrvení tkání, jejich zvýšenému zásobení kyslíkem a tedy rychlejší regeneraci. Obě formy lázní napomáhají rovněž uvolnění svalů, stimulaci látkové výměny a tím pádem zlepšení vylučování odpadních látek z organismu a nezanedbatelný vliv mají také na celkové duševní uvolnění a relaxaci.
Zmínit je samozřejmě nutné také kontraindikace výše uvedených procedur, kterými jsou v případě akutní infekce, otevřené rány nebo srdečně cévní onemocnění a v případě rašelinových a slatinných koupelí a zábalů se však jedná o poměrně velkou zátěž pro organismus a je tedy nutné konzultovat jejich absolvování s lékařem.